Historie 3D filmů

Pokusy o natočení 3D filmů se překvapivě datují už do roku 1890. Skutečně první 3D projekcí pro diváky však bylo promítání v newyorském Astor Theater 10. června 1915. Program sestával ze tří krátkých 3D filmů, první o americkém venkově, druhý sestřih z filmu Famous Players‘ Jim, the Penman a třetí cestopisný dokument o Niagarských vodopádech.

Anaglyfický proces zde byl vytvořen za použití červených a zelených brýlí, ale experiment nebyl úspěšný. V časopise Moving Picture World napsali: „Obrázky se mihotaly jako odrazy na jezeře a v současné podobě tato metoda nemůže mít větší komerční úspěch.“

Prvním celovečerním 3D filmem bylo melodrama Nata Deveriche z roku 1922 Power of Love. Premiéra se odehrála v hotelu Ambassador v Los Angeles 27. září 1922. Opět šlo o anaglyfické provedení (film byl natáčen dvěma kamerami stojícími vedle sebe na vzdálenost lidských očí). Příběh byl o dobrodružstvích mladého námořního kapitána v Kalifornii ve 40. letech 19. století. Ve stejném roce měl premiéru i jiný 3D film, Mars režiséra R. Williama Neilla, kde mladý vědec naváže kontakt s mimozemšťany pomocí televize.

Prvním mluveným 3D filmem byl italský Nozze vagabonde z roku 1936 režiséra Sante Bonada. Prvním celovečerním barevným mluveným filmem ve 3D pak byl sovětský snímek Robinson Crusoe z roku 1947 režiséra Alexandera Andrejevského. Natáčel se procesem zvaným Stereokino a poprvé úspěšně nebyly potřeba anaglyfické brýle. Proces vyvinul S. P. Ivanov – vlnité železné plátno odráželo různé rastry na dva separátní obrazy pro levé, a pro pravé oko. Záběr divoké kočky, která se blíží ke kameře, se natáčel celých pět dní, ale patřil k tehdy nejúžasnějším zážitkům, podle dobového tisku se prý zdálo, že kočka prošla po hlavách diváků a zmizela na konci sálu.

Prvním 3D filmem se stereofonním zvukem bylo Muzeum voskových figurín z roku 1953. Režisér filmu, André de Toth, si užil zvuků, jakoby přicházejících odevšud, ale paradoxně ne 3D efektu – mě totiž jen jedno oko.

Další boom nastal v 50. letech, kdy se film Bwana Devil z roku 1952 hrál ve více jak 5 000 kinech v USA, a i když začaly podobné 3D filmy vznikat i v Japonsku, Velké Británii, Mexiku, Německu a Hongkongu, zájem diváků brzy opadl. V roce 1960 vznikl první 3D cinemaskopický (širokoúhlý) film September Storm.

V 70. a 80. letech pak šlo spíše o atrakci u pár filmů a ve filmových zábavních parcích, a teprve s rozvojem IMAX kin začaly vznikat i 3D dokumenty a filmy pro IMAX určené. Celosvětově adorovaný Avatar tak v podstatě drží jen jedno prvenství, a to v realističnosti animace.